Prokletý Hrad

Na kopci Hradisku u Vrážného býval hrad a v něm bydleli rytíři. Měli zajatce a ti museli vykonávat nejtěžší práce. Za to dostávali málo jídla, ale hodně bití.
Pod hradem byla studánka, z níž nosívali na hrad vodu. Pro množství lidí a dobytka bylo potřeba mnoho vody a zejména v zimě bývala cesta velmi obtížná. Pro vodu nechodívali jenom muži, ale musely ji nosit i jejich ženy a dcery, často i v noci, kdy neviděly na cestu.
Jedno děvče, které také nosívalo vodu, naříkalo, že ve tmě nevidí, a když klopýtalo s těžkým nákladem a trochu vody jí vyšplíchlo, bylo bito. Děvče šlo ke studánce znovu a tu uvidělo několik světýlek, která mu ochotně svítila. Dívka jim však za pomoc nebyla vděčná. Zlobila se, nadávala a proklínala všechny, kdo ji k té práci nutili. Tetelila se zlostí, tloukla nádobami o zem a zaháněla světýlka, která se snažila jí práci ulehčit. Pojednou ji světýlka opustila a dívka teprve nevěděla, co má dělat. Proklínala hradního pána a přála si, aby hrad na vysokém kopci zmizel ze světa. Sotva to dořekla, ozval se rachot a hrad se počal kácet. Propadl se celý do země a z jámy, v níž zmizel, šlehaly ohnivé plameny.
Polekané děvče utíkalo k hradu, kde bydleli i její rodiče, ale marně hledalo své obydlí. Všude bylo pusto, po hradu nezbylo ani památky. Bezcitný pán i jeho služebnictvo se propadli s hradem a zoufalé děvče se také ztratilo v nějaké propasti.
O jejím osudu věděla snad pouze světýlka, která jí svítila za tmavé noci u studánky.